Teď přišla ta složitější část – párování. Filip věděl, že ovladač a konzole si spolu musí „pobavit“. Zmáčkl malé kulaté tlačítko na boku konzole a pak totéž na ovladači. Světýlka se rozblikala v divokém rytmu, jako by tančila na neviditelném parketu. Trvalo to věčnost, alespoň v jeho očích.

Najednou se divoké blikání změnilo v klidné, modré světlo. Na obrazovce se objevil nápis: „Ovladač připojen. Vítejte.“

Filip seděl na podlaze obývacího pokoje, obklopen rozbalenými krabicemi. Před ním ležela nablýskaná nová konzole a vedle ní ten nejdůležitější kousek skládačky: bezdrátový ovladač. Problém byl v tom, že ovladač jen smutně blikal červeně a odmítal spolupracovat.

Prvním krokem byla kontrola „paliva“. Filip vycvakl kryt na zadní straně. Prázdno. Se smíchem i trochou vzteku vyhrabal ze šuplíku dvě čerstvé baterie a vložil je dovnitř. Ovladač krátce zavibroval, jako by se nadechl k životu.